Déčko z Vratimova - Články

Nejbližší akce Déčka

Wed, 25 Apr 2012 16:12:03 +0200

13. května

Den matek v Kulturním středisku - sraz v 15:29

- na sobě tričko CDK

21. května

Generálka na Mediafest 2012 - zařízení CoolTour na Černé louce Ostrava - odjíždíme ve 14:30 od DDM - vracíme se v cca 17 hodin

22. května

Mediafest 2012 - zařízení CoolTour na Černé louce. Začátek v 9:30. Odjíždíme v 7:00 od DDM. Konec v cca 13 hodn.

Nemocnice – zážitky k nezapomenutí

Wed, 28 Mar 2012 16:04:44 +0200

Skoro celý říjen jsem trávila v nemocnici. Zezačátku se to zdála být otrava (zkuste se na 3 týdny zavřít do baráku plného cizích lidí). Brzy jsem si však našla kamarádky a kamarády a začínala být sranda.

Sice byl život v nemocnici jednotvárný……vizita, snídaně, škola, oběd, odpolední klid, návštěvy, večeře a večerka...Ale zjistila jsem, že učit se tam je zábava-lidi, ať už tam byli s čímkoliv byli přátelští a kamarádští.

Prostě byli tam zážitky k nezapomenutí. Například přišel zoolog z Ostravské zoo a přinesl s sebou různé lebky, kly, vycpaniny a dokonce přinesl i živého hada. Nebo tam chodili také zdravotní klauni, byli tam lidé z neziskové organizace Adra a vyráběli jsme si trička a já jsem si vyrobila triko "I love Hašlerky"…..A spousty jiných báječných zážitků. Ale upřímně: už se do nemocnice vrátit nechci .

Sashman Bajnarová

Jak se tvoří film

Wed, 28 Mar 2012 16:04:08 +0200

V pátek 27. ledna se v Moravské Ostravě, ve Středisku volného času pod názvem ,,Jak se tvoří film" konala dětská tisková konference. Jako hosté byli pozváni Jolanda Pilařová, Jindřich Procházka a Vladimír Mráz

Co jsme zjistily o Vladimírovi Mrázovi?

Je to režisér,scénárista a kreativní ředitel QQ studia Ostrava. Točil Báječnou Show,na které pracoval 5-6 let,navíc měl tento animovaný film velký úspěch.

Co je to QQ studio?

QQ studio Ostrava s.r.o. je produkční společnost působící ve filmovém a televizním průmyslu v České republice. Spolupracuje také se zahraničními partnery. Zajišťuje komplexní služby v audiovizuální tvorbě, reklamní komunikaci a designovém řešení projektů,zkrátka QQ studio točí animované filmy.

Co jsme zjistily o Jindřichu Procházkovi?

Je to režisér a pracuje v České televizi Ostrava. Režíroval Bludiště.Vystudoval filmovou akademii v Praze. Setkal se při natáčení s různými osobnostmi, např. s Palem Haberou, Karlem Gottem a dalšími známými osobnostmi.Režíruje dokumentární filmy.

Co jsme zjistily o Jolandě Pilařové?

Je z České televize Ostrava, tisková mluvčí a je také vedoucí útvaru koordinace vysílání a komunikace televizního studia.

Peťula Nováčková,Venda Hlivová,Klára Klímková

Naše anketa

Wed, 28 Mar 2012 16:03:03 +0200

Jaké vlastnosti má podle tebe ideální učitel?

Upřímnost, logika, pochopení a stále dobrá nálada

Dokáže naučit, je hodný, pohotový

Hodný

Hodný, chytrý

Milý, chytrý, pěkný, neuřvaný

Komunikativní, rozumný, spravedlivý

Mít pochopení pro všechny žáky a být hodný

Sympatický, hodný, v dobré náladě a trpělivý

Ne moc přísný tak trochu kamarád ale nesmí být zase tak moc měkký

Hodný, milý, chytrý, laskavý a měl by dobře učit

Hodný, chytrý, není namyšlený

Milý, chytrý, přátelský

Být takový normální

Nikdy nezkouší a do žákovské knížky píše jedničky :)

Hodný, a ne hned řvát, mít trpělivost se žáky

Hezký, chytrý, trpělivý, hodný

Chytrý, umět vysvětlit učivo

Hezký, milý, chytrý, hodný, neprudící

Je hodný, milý a moc neřve po dětech, ale měl by mít morálku

Hezký a chytrý

Učitel by měl být hodný, milý, neměl by po nás řvát a radši nám to vysvětlit. Jak se říká radši méně vědět, ale dobře a ne umět toho více ale blbě!!!!!!!!

Máš možnost říci politikovi, učiteli - prostě dospělému anonymně, co tě trápí:

14 lidí z 20 nemělo žádnou připomínku nebo problém

Aby se někdy nad sebou zamyslel.

Nespravedlnost ve škole, všichni si mají být rovni
Trápí mě: Proč politici nepřemýšlejí nad tím, co ve vládě schválí, ty důsledky.

Proč je všechno tak drahé?

Proč se nezvyšují mzdy?

Měl by mít ohled na žáky

Zeptala bych se na školu: Na jakou bych měla jít?

Zlatý Ámos moravskoslezský aneb Jaký učitel je nejlepší?

Wed, 28 Mar 2012 16:01:48 +0200

Učitelé jsou bezpochyby autorita. Lidé si je pamatují celý život, hlavně ty milé a oblíbené. Ve vratimovském Domě dětí a mládeže se to v úterý 8. února hemžilo právě těmi oblíbenými. Žáci z celého Moravskoslezského kraje totiž nominovali některé své učitele do celorepublikové ankety Zlatý Ámos.

Krajská kola, tedy i to moravskoslezské, bylo jako vždycky veřejnosti nepřístupné, a proto vám popíšu, co se za zdmi našeho oranžového domečku vlastně dělo. Začátek byl opravdu slavnostní - vybraní členové Centra dětské komunikace Vratimov se stali redaktory Dětské tiskové agentury a veřejně stvrdili svým podpisem přednesený slib. Následovalo představení jednotlivých nominovaných pedagogů a jejich navrhovatelů - přijelo jich do Vratimova celkem sedm.

Potom každý tým dostal přiděleného "strážného anděla" z řad členů ZÚ New´s Baráčníci a my, členové CDK, jsme zase fotili, dělali rozhovory, točili - prostě téměř profesionální zpravodajský servis. V malém (ale našem) studiu jsme se dozvěděli, že ideální žák by měl být aktivní, snaživý a svůj. Zajímavé je, že ideální učitel není ten, který rozdává samé jedničky a je na všechny hodný; žáci nominovali učitele, kteří naučí, jsou přísní, ale spravedliví. Vymýšlí pro ně zajímavé způsoby, jak natlačit vědomosti do jejich hlav. Zkrátka a dobře drželi se doporučení Jana Ámose Komenského: Škola hrou.

Porota, ve které mimo jiné zasedala také starostka města Vratimova dr. Dagmar Hrudová, předseda Slezské brány a starosta obce Řepiště Rostislav Kožušník a také Zlatá Ámoska Martina Čiklová, to neměla vůbec lehké. Jak sama přiznala, dlouho se radila, kdo vlastně vyhraje, protože výkony byly velmi vyrovnané. Nejlepší učitel, který si odnesl titul Zlatý Ámos moravskoslezský, byl nakonec pan učitel Puchýř ze Střední školy technické a dopravní z Ostravy Vítkovic. Mimochodem, protože chodí o berlích, má na škole několik přezdívek, například Fofrkryka nebo Dr. House. Po vyhlášení vítězů zahrál na kytaru a se všemi zazpíval písničku "Když jsi kamarád".

A to není všechno. Z regionálního moravskoslezského kola, které se konalo 8. února v Domě dětí a mládeže ve Vratimově, nakonec postoupili do finále Zlatého Ámose celkem tři učitelé!!! Kromě Josefa Puchýře také Dalibor Tomáš ze ZŠ a MŠ Ostrčilova, Moravská Ostrava, a Irena Bambuchová z Mendelovy střední školy, Šenov u Nového Jičína. Poblahopřát jim přišla i náměstkyně hejtmana MSK Věra Palková.

Ředitel soutěže, která oslovuje školy v celé republice, Slávek Hrzal, na závěr prohlásil: "Zase to bylo u vás skvělé! Říká se třikrát a dost, ale já bych rád, aby v tomto případě platilo: Třikrát a těšíme se na další pokračování."

Katka Vítková, CDK Vratimov

PQ dětem

Wed, 02 Nov 2011 15:38:54 +0100

Děti, které navštěvují kroužky Centra dětské komunikace Vratimov, se v červnu zúčastní se svými dílky velké mezinárodní akce s názvem Pražské Quadriennale, konkrétně přispějí do Kabinetu kuriozit.

"Začali jsme myšlenkovými mapami - co je vlastně podivné, zvláštní, kuriózní... A vyšel nám z toho například DEŠTNÍK, KTERÝ POČÍTÁ KAPKY, POČÍTAČOVÝ VÝR, BONBONOVNÍK, NEBESKÉ BOTY... Pak jsme se pustili do díla a stále ještě na něm pracujeme," komentovala dětské úsilí vedoucí kroužku Éčko Kamila Golúchová.

K našemu úsilí se připojily i děti z paskovské základní školy, které vytvořily Brýle do minulosti, Pravěký nůž, Mimozemšťana, Satelit z pravěku…

Svá dílka povezeme do Prahy a v době konání Pražského Quadriennale je ve Veletržním paláci umístíme do šuplíků Kabinetu kuriozit

Chytili jsme rybu,

Je stříbrná , nemá chybu,

Na rybu je třeba klec,

To je přece jasná věc.

Ryba si už plave v kleci,

Nemá žádné hloupé kecy.

Chtěli jsme tři přání,

Ryba o tom nemá zdání.

Naše přání jsou jí fuk,

Koupíme jí bublifuk.

Anička Kubiczková

Dne 18.června 2011 jsme s DDM Vratimov odjeli na výlet do Prahy. Jeli jsme tam za odměnu, protože jsme vyrobili různé kuriozity. Cesta byla dlouhá, ale zábavná. Po dvou hodinách jsme zastavili na Rohlence, tam jsme si mohli něco koupit, a pak jsme pokračovali dál.

Po příjezdu do Prahy jsme měli první zastávku ve Veletržním paláci na Pražském Quadriennale, kde jsme odložili své výrobky. Po prohlídce budovy jsme odjeli do hotelu Atlas, kde jsme se ubytovali a potom odešli na večeři do Domu seniorů. Po večeři jsme se navzájem představili a seznámili - byli tam žáci ze škol Slezské brány.

Další den jsme dopoledne navštívili Národní muzeum v Praze (od 7.7. bude uzavřeno, protože se chystá velká oprava). Po prohlídce jsme přešli do Mc Donaldu na Václavském náměstí, kde jsme poobědvali. Odpoledne jsme se byli podívat na Jungmannově náměstí na pouliční divadlo. Potom jsme se vydali na prohlídku Národního divadla. Po jeho skončení jsme odjeli do hotelu a po večeři se vrátili na noční prohlídku Prahy.

Další den ráno jsme po snídani opět odjeli do Prahy na Pražské Qaudriennale, kde jsme si prohlédli různé kuriozity, a po obědě jsme vyrazili na cestu domů. Do Vratimova jsme přijeli kolem půl osmé večer, kde už na nás čekali rodiče. Výlet se nám moc líbil. Veronika, Iveta, Dominik

Pražské quadriennale by Šenov. Všechny expozice zahrnuté v PQ se nám moc líbily, obzvlášť Kabinet kuriozit, Boxy (zejména 4 (antigravitace) - který byl vtipný), Turecko, ČR a Filipíny. Divadlo na Jungmannově náměstí bylo působivé a líbilo se nám, i když příběh jsme moc nepochopili. I když se nám vše líbilo, ocenili bychom více času na expozice, abychom si vše lépe prohlídli. Těšíme se na další návštěvu Prahy a celý výlet bychom ohodnotili na 1*** . PIPI, DANEK, DANČA, JANČA

Ve dnech 18. - 20. června jsme byli za odměnu v Praze. První den jsme vyjeli v 8:00 od DDM Vratimov a cca za 2 hodiny dojeli do Brna a na Rohlence měli 20 minut přestávku. A jeli jsme dál. Asi hodinu před Prahou jsme zastavili na oběd - byl výborný. Měli jsme smažený sýr s hranolky. Ve 13:30 jsme dorazili do Prahy k Veletržnímu paláci, kde se pořádalo Pražské quadriennale. Některé děti od nás přispěly svými kuriozitami. Paní Svobodová nám dala mapu celého areálu - měli jsme v každé expozici hledat různé věci. Bylo to fakt zajímavé. V 17:00 jsme nastoupili do autobusu a jeli se ubytovat do hotelu Atlas a asi v 18:30 jsme jeli na večeři. Večeře byla jako vždy a všude první den špagety a byly dobré. Druhý den ráno po snídani - v 8:30 - jsme vyrazili. Vystoupili jsme u Hlavního nádraží a přes "Smradlavou uličku" (už vím, proč se jí říká smradlavá) jsme došli k Národnímu muzeu. Chvíli jsme čekali, než otevřeli a my se šli podívat na výstavu Staré pověsti české. Byla hrozně pěkná. Potom jsme šli na oběd do McDonaldu a po obědě jsme se vydali přes Václavské náměstí až na Jugmannovo náměstí. Tam se odehrálo divadelní představení beze slov - bylo to ohromně zajímavé. Potom jsme šli k Nové scéně a ještě potom do takových malých domků (boxů), kde bylo všechno možné. A pak domů, převléct a noční Praha. Třetí den jsme v 8:30 snídali, v 9:30 se zabalenými kufry odjeli do Imaxu na film 3D a potom ještě na rozloučenou na hodinku do Veletržního paláce. A jeli jsme domů. KATKA

OPILÁ - novinářský šotek (výherce)

Wed, 02 Nov 2011 15:35:26 +0100

Začala hrát moje oblíbená písnička. Nadskočila jsem si a vydala se k baru, sotva jsem se tam přimotala, barman chystal skleničku. Obratem jsem do sebe nalila deci vodky a vydala se k parketu. V kapse mi vibroval mobil, nevšímala jsem si ho, věděla jsem, že je to matka. Místo toho jsem se kroutila do rytmu. Dunivé basy otřásaly podlahou, brnivý pocit vzrušení mi prostupoval tělem a já tančila s ostatními. Telefon se stále dožadoval pozornosti, nevrle jsme ho vyhrabala z džínsů. Na displeji svítilo máma, típla jsem to. Vypnula ho a hodila zpátky do kalhot. Domotala jsem se zpátky k barové stoličce, obskakující číšník znova a znova nalíval a já pila.

Nemám ponětím, jak dlouho jsem tam byla, tančila a pila, ale nakonec mě z klubu vyhodila až ochranka s tím, že zavírají. Ušklíbla jsem se na ně a prohodila něco ve smyslu, že na dveřích mají napsáno nonstop.

Pohodili mě na zem a dveře hlasitě bouchly. Až na několikátý pokus se mi podařilo vstát z chladného chodníku. Celý svět se se mnou točil a já toužila po další sklence něčeho ostřejšího. Hlasitě jsem se rozesmála. Musela jsem vypadat jako blázen, cítila jsem se tak. Vidět tohle v televizi, pomyslím si, že je to debilita, sama jsem si ale nadávat nedokázala. Bylo mi to fuk.

Konečně jsem se dostala k parku a schoulila se na nejbližší lavičku. Cesta sem byla dosti namáhavá, xkrát jsem spadla, párkrát si nevšimla pouličního osvětlení a ani jsem se nevyhnula hnusným narážkám kolemjdoucích.

Když jsem se tak skrčená na kusu dřeva třepala zimou a hlava mi nepříjemně třeštila, vzpomněla jsem si na otce, jak po nocích chodil domů opilý, jak na mámu řval a vyhrožoval, že ji zabije, pokud mu nedonese z lednice pivo.Tenkrát jsem se zapřísáhla, že já pít nikdy nebudu. Kdysi ale není teď. Nyní mi to zas tak hnusné nepřišlo, přineslo to s sebou zvláštní pocit uspokojení.

Slunce se pomalu škrábalo na oblohu a já začala nadávat. Oči mě pálily jako čerta kříž. Zavřela jsem je a pokusila se alespoň na chvíli usnout. Můj úmysl mi ale překazili přicházející lidé a hlavně jejich šíleně uštěkaní čtyřnozí 'miláčci'. Myslela jsem, že mi pukne hlava, rozletí se na milion kousků. Najednou jsem dokázala pochopit, proč táta tolik vyváděl, když jsem si po jeho opileckém maratónu pustila pohádky v televizi a usadila se vedle něj na pohovku. Pak pokaždé přišla máma s tím, že se mám jít obléct a půjdeme do školky.

"No tak, nech!" Slyšela jsem nějaký skřehotavý hlas nade mnou. "Slyšíš?! Pusť, to je fuj!" pokračovala ta dáma. Až teď jsem si uvědomila, že mě cosi tahá za nohavici. Po chvíli vřeštění té paní to přestalo.

"Hodná Vaflinka," pochvalovala si, "pojď, srdíčko. Půjdeme jinam." Otevřela jsem oči, pomalu a obezřetně, a viděla jen odcházející růžovou kouli o berli a vedle ní poskakujícího yorkšíra, navlečeného do fialového svetru.

Posadila jsem se. Chvíli jen tak seděla a zvykala si na hnusné točení všeho kolem, když se mi podařilo vsát, ovšem nebylo to na první pokus.

Domotala jsem se do naší ulice. Modlila jsem se, aby máma nebyla doma, mé přání nebylo vyslyšeno. Otevřela mi dveře. Nejdříve jsem se jí chtěla za všechno omluvit, jenže ona mě vtáhla dovnitř, a když za mnou zaklaply dveře, rozkřičela se na mě, myslím, že si to celou tu dobu trénovala.

"Kde-si-sakra-celou-noc-byla?!" každé slovo odsekávala zvlášť. "Víš, jak jsem se bála?! Co si to dělala! Ty jsi opilá?" Poslední větu zvláštně protáhla na konci a mířila si to přímo ke mně. Chytila mě za bradu a donutila mě tak k tomu, abych se jí dívala do očí. Po tváři jí kanuly slzy. Původní odhodlání odprosit se jí bylo definitivně fuč. Škubla jsem hlavou a naštvaně jsem se po ní podívala.

"Co ti je do toho?!" zařvala jsem jí do obličeje, "Kdybys mě na tu párty pustila dobrovolně, nestalo by se to. Vůbec mi nerozumíš! Za tohle všechno můžeš ty!"

Strčila jsem do ní, což ona vůbec nečekala a upadla na zem. Proběhla jsem kolem ní, po schodech nahoru, do svého pokoje. Nezapomněla jsem prásknout dveřmi a pro jistotu zamkla. Svalila jsem se na postel a polohlasně nadávala, jaká je kráva.

Zaštkala jsem jen chvíli po tom, co mi začalo kručet v žaludku. Už od včera jsem nic nejedla. Hlava mě pořád bolela.

Nevím, kolik bylo, když se mi začaly zavírat oči. Doufala jsem, že to bude bezesný spánek. Zase jsem se mýlila.

S výkřikem jsem se vyhoupla do sedu. Bylo mi horko, děsem jsem byla celá mokrá. Prohrábla jsem si ulepené vlasy. Byl to příšerný sen. A to se v něm vůbec nic nedělo, jenom tma, ale ne ta uklidňující, nýbrž ta tížívá, předcházející něco úděsného.

Vyškrábala jsem z postele a hned na to na ní zase skončila. Nebylo to jenom tím, že se mi točila hlava, ale taky to způsobilo to, že jsem se v noci zamotala do deky. Vztekle jsem zavrčela a snažila se vymotat z přikrývky.

Když se mi to podařilo, vratkým krokem jsem se vydala do koupelny. Těsně přede dveřmi pokoje jsem se zarazila. Musela bych projít kolem máminy ložnice.

Zakroutila jsem hlavou a sáhla po klice. Stejně je to její vina, tak ať vidí, co způsobila.

Kapičky horké vody mi stékaly po kůži. Na chvíli jsem na všechno to, co se stalo, zapomněla.

Natáhla jsem se pro šampón, který jsem si posléze v masírovala do svých hnědých vlasů.

Když na mě místo horké vody začala dopadat studená. Otočila jsem uzávěrem, jenže ruce nasáklé šampónem po kohoutku sklouzly a já padala.

Cítila jsem tupou bolest na temeni hlavy, instinktivně jsem si na to místo připlácla ruku. Zaskučela jsem. Stáhla jsem ruku před obličej, zatmělo se mi před očima. Po prstech mi stékala krev, moje krev. Někdo zaklepal.

"Em? Jsi v pořádku? Slyšela jsem ránu," ptala se máma, stojíc za dveřmi. Neodpověděla jsem, nemohla jsem, bylo mi špatně. Znovu zběsile klepala.

"Emílie! Slyšíš?!" křičela, hlas se jí v panice třásl. Konečně sáhla po klice.

Všechno jsem viděla zamlženě. Ztrácela jsem vědomí, z velké dálky na mě volal mámin hlas, klížily se mi oči. Temnota mě pohltila.

Pokusila jsem se o rozlepení víček, podařilo se mi to až na třetí pokus. Tak rychle, jak jsem je otevřela, jsem je zase zavřela. Ostré denní světlo mě pálilo na kůži, chtěla jsem si rukama překrýt obličej, k mému překvapení to nešlo. Znovu jsem zkusila otevřít oči, teď už pomaleji, aby si stihly přivyknout.

Konečně jsem se rozhlédla po pokoji, máma spala v křesle naproti postele. Když jsem opětně chtěla zvednout paže a pořád to nešlo, podívala jsem se, co je tomu příčinou.

Ruce jsem měla přivázané k lůžku. Připomínalo to scénu z jednoho filmu o dívce v psychiatrické léčebně. Zděsila jsem se, já přece nejsem šílená. Škubla jsem pažemi, hned v zápětí jsem pochopila, že to bylo špatné rozhodnutí. Přezky se mi zařezaly do zápěstí, až jsem sykla. Do očí se mi nahrnuly slzy, vzlykla jsem.

To probralo mámu a ta byla okamžitě u mě. Odvrátila jsem od ní hlavu, a když se mě ptala, co se děje, mlčela jsem, byla jsem unavená. V duchu jsem na ni ale křičela, že jí to nemá co zajímat, to jenom kvůli ní jsem tady! A ona ne a ne to pochopit.

Plně vnímat jsem začala, až se do pokoje nahrnulo asi pět mužů v bílých pláštích. Ohmatávali mě a dělali si poznámky do modrých desek. Jakmile usoudili, že prohmataná jsem už dost, začali se mě vyptávat jak v kriminálce při výslechu. Neměla jsem v plánu jim odpovídat.

"Možná je v šoku," nadhodil jeden z nich.

Nadechla jsem se pro odpověď. Pak jsem ale pusu zase zavřela. Doktor se chtěl zase na něco zeptat, přerušila jsem ho.

"Nechte mě všichni být!" křičela jsem na celý pokoj. Kroutila jsem sebou a snažila se uvolnit své ruce z popruhů. Lékař, který stál nejblíže, se mě pokoušel utišit. Pevně mě držel, abych sebou přestala házet. Když mě znehybnil, kousla jsem ho.

"K čertu!" prsknul,okamžitě ze mě stáhl ruce a třel si zápěstí. Využila jsme toho a nanovo začala řvát. Můj povyk pomalu přešel jen k tichému naříkání. Prosila jsme je, aby mě nechali na pokoji. Vpíchli tekutinu do kapačky a odešli s tím, že se zastaví později, až sedativa zaberou.

Zůstala tam jenom máma. Sledovala jsem, jak váhala, jestli má zůstat u zdi, a nebo mě jít utišit. Zřejmě si vybrala druhou možnost. Obešla nemocniční postel a sedla si na její kraj. Opatrně vztáhla ruku, odklonila jsem se. Její paže znovu klesla k tělu.

"Emí…" začala, ale já ji to nenechala doříct.

"Ne! Už na mě nemluv. Nerozumíš tomu. Vůbec mě nechápeš! Teď si hraješ na mámu, jak se strašně bojíš, snažíš se, aby z tebe vyzařovala autorita, ale neumíš to! Nikdy si to neuměla," obviňovala jsem ji a sledovala, jak se jí v očích hromadí slzy. Tiše dopadly na modrobílou přikrývku.

Kdysi bych se jí omlouvala a snažila se ji upokojit, že to bude dobré, že už se to nebude opakovat a že jsem to tak nemyslela, ale teď už ne.

Otřela si obličej rukávem a já si všimla, jak se jí v očích usadila odvaha. I přes moje protesty mi dala pusu na čelo. "Najdu si k tobě cestu!" O tom pochybuji, odpověděla jsem jí v myšlenkách. Její odhodláním naplněný hlas jsem ještě dlouho poté, co zavřela dveře, nemohla vytřást z hlavy.

Byla jsem plně přesvědčená o tom, že jí to nikdy neprominu.

Veronika Skřičková,

Novinářský šotrek 2011,

Dětská novinářská cena

Wed, 02 Nov 2011 15:31:57 +0100

VÝSLEDNOVÁ LISTINA

Novinářský šotek - Veronika Skřičková, ZŠ Ostrava - Bělský Les, B. Dvorského - za článek "OPILÁ"

Novinářské ouško - Alexandra Bajnarová, Déčko DDM Vratimov za článek "Nechápaví rodiče?"

Novinářské ouško hrníčkové -Daniel Kolman, Déčko DDM Vratimov - za příspěvek "Moje maminka nechápe…"

Novinářské ouško hrníčkové - Katka Vítková - Centrum dětské komunikace, DDM Vratimov za článek "Nechápaví rodiče"

Novinářské ouško hrníčkové - Gabriela Benová, ZŠ a MŠ Bohumín, Čs. Armády 1026 - za příspěvek "Nechápaví rodiče"

Novinářský špaček - Kateřina Zajícová - Déčko, DDM Vratimov za příspěvky "Výmluvné ruce"; Šárka Vejmolová - ZŠ Sedliště - za úvahu "Nechápaví rodiče"

Zvláštní cena - Kristína Bartusková, Nikola Jusková, Barbora Jouklová a Simona Martiňáková - ZŠ Řepiště - za audio nahrávku "Nechápaví rodiče"

Zlatá tretra má narozeniny

Wed, 02 Nov 2011 15:27:31 +0100

Zlatá tretra měla narozeniny a nebyly to jen tak obyčejné narozeniny - bylo to totiž už 50 let, co se tyto lehkoatletické závody v Ostravě pořádaly poprvé. Letos se při této příležitosti sjelo přes 150 novinářů z celého světa, podívat se a popřípadě podpořit atlety ze své země. My, členové Centra dětské komunikace Vratimov, jsme dostali jedinečnou nabídku zúčastnit se a nejen závodů Zlaté tretry. Byli jsme na tiskových konferencích, například s Janem Železným, Oscarem Pistoriem, Petrem Frydrychem a Terem Pitkamäkim, Denisou Rosolovou, Usainem Boltem a dalšími. Jak už to u takovýhle závodů bývá, vysílaly se živě po celém světě (a s troškou štěstíčka nás tou kamerou taky zabraly). Takže Zlaté tretře přejeme stále hodně příznivců a ať se jí daří i v dalších letech.

Za všechny z CDK: Saša Bajnarová

Nedělní procházka s Janem Železným

Wed, 02 Nov 2011 15:26:11 +0100

V sobotu 29.května jsme se zúčastnili jedinečné akce - měli jsme možnost projít se po Městském stadionu ve Vítkovicích těsně před konáním Zlaté tretry 2011. Mimochodem, víte, že letos je už po padesáté?

Naším průvodcem byl olympionik a světový rekordman v hodu oštěpem Jan Železný. Dozvěděli jsme se cestou po atletické dráze, kde novináři odchytávají sportovce po závodech, kde je VIP zóna pro sponzory, že Zlatá tretra celkově stojí přes 30 milionů a kudy vcházejí závodníci na stadion. Také už víme, proč se světová atletická špička ráda do Ostravy na Zlatou tretru vrací - má tady výborné zázemí. Už během cesty do "tiskáče" - tedy tiskového střediska - nám Jan Železný odpovídal na naše otázky. Tady jsou některé z nich:

CDK Vratimov: Když vám bylo 15, co jste dělal ve volném čase?

Jan Železný: Víte, měl jsem bezvadné rodiče, byli atleti a já vyrůstal na stadionech. Otec byl můj první trenér a vedl mě hlavně k poznání nejrůznějších sportovních disciplín. Takže jsem v tu dobu hrál házenou, skákal do dálky a do výšky, házel kladivem…

CDK Vratimov: A co v patnácti vy a holky?

Jan Železný: Moc si na to nevzpomínám, myslím, že v tom věku jsem to ani neřešil, ale později to už bylo jiné.

CDK Vratimov: Pane Železný kdo byl váš největší soupeř?

Jan Železný: Můj největší soupeř byl určitě Steve Backley, s ním jsem vždycky nejvíce soupeřil.

CDK Vratimov: Slyšela jsem, že jste byli také dobří kamarádi.

Jan Železný: To je pravda, přestože jsme byli největšími soupeři, byli jsme schopní spolu trénovat a za nějakou dobu jsme se také spřátelili.

CDK Vratimov: Jsou v Jihoafrické republice opravdu tak dobré podmínky na trénování, aby se trénovalo tam a ne někde v Evropě, třeba ve Španělsku?

Jan Železný: Ano v Jihoafrické republice jsou opravdu dobré podmínky, Španělsko je sice taky celkem dobré ale, třeba na začátku dubna tam ještě není takové teplo a není tam tolik prostředků na trénování, mají tam více ploch na sportování než kdekoliv jinde ve světě.

CDK Vratimov: Nezdá se vám, že výkony českých sportovců nebo, sportovců vůbec v hodu oštěpem za poslední dobu nějak poklesly, kdysi jste potřeboval na vítězství třeba 90 metrů a teď stačí jen 85 metrů.

Jan Železný: Podle mě výkony českých sportovců nepoklesly - právě naopak. Já trénuji 5 výborných oštěpařů (například Báru Špotákovou, Petra Frydrycha…) a podle mě má Česká republika nejlepší oštěpaře široko daleko. Když jsem házel já, tak nebyla taková konkurence. A jinak ve světě se teď možná sportovcům moc nedařilo, ale jsou ještě mladí a postupem času se budou zlepšovat.

Když jsme vyšli ven z tiskového střediska, napadaly nás další a další otázky, které už asi nepoložíme. Byli jsme ale moc rádi, že si na nás Jan Železný (!) udělal čas.

Saša Bajnarová, Déčko

Slovník

Wed, 02 Nov 2011 15:23:58 +0100

Social Markets Summit - sociální trhy Summit

Marketing - je proces výzkumu trhu, prodeje výrobků či služeb, jehož cílem je udělat taková opatření, aby byl nový produkt uvádě

Summit - Summit

Hashtagem - nástroj pro uživatele Twitteru

Tweetování - psaní na Twitteru

Twitter - je poskytovatel sociální sítě a mikroblogu, který umožňuje uživatelům posílat a číst příspěvky zaslané jinými uživateli, známé jako tweety

Foursquare - to je geosociální (jakože geolokačně sociální) síť, která vám umožní snáz komunikovat a setkávat se s přáteli v offline světě tam venku.

Geek - označuje osobu, která má hluboké technické nebo odborné znalosti, talent a obzvláštní zapálení pro svůj obor

To nebyl apríl!

Tue, 19 Apr 2011 10:29:11 +0200

V pátek 1. dubna se v sále Domu dětí a mládeže ve Vratimově sešla šedesátka dětí ze ZŠ Masarykovo náměstí na charitativní akci, kterou zorganizovalo místní Dětské zastupitelstvo. Cílem setkání s hudební skupinou Mbunda Afrika bylo získat finance pro UNICEF na pomoc dětem v tísni.

Z hodnocení účastníků vybíráme:

- Každý si tady užil velkou zábavu. Mohli tančit i zpívat…

- Byli tu senzační Afričané. Moc se mi líbily jejich tance, byli dobří.

- Všichni byli senzační a bubnovali skvěle. Řekli nám o sobě spoustu věcí. Všichni se zapojili a mají určitě spoustu vzpomínek.

- Mně se nejvíc líbilo, že tancovali i učitelky a většina ostatních.

- Bylo to super a hlavně nebyla nuda!!!

- Líbilo se mi, že se děcka se vůbec nestyděla a tancovala. Všechno bylo úplně nejlepší!!!

- Je to úžasný pocit, když vím, že jsem pomohla dobré věci. Doufám, že se tato akce bude opakovat.

Pod patronací sabotážníků Vladimíra a Tobiho moderátorky Viki a Vendy odvedly opravdu dobrou práci, stejně jako Eliška s foťákem, Jakub s kamerou a druhý Jakub na přenosovém pracovišti, Aneta, Míša, obě Terezky, Zdenka, Saša, Nikola a Vendulka, které měly na starosti zázemí celé akce.

Píše se rok 2011 a celkem bylo vybráno 2011 korun!!! A to není apríl!

Déčko je jednička!

Wed, 16 Mar 2011 16:54:29 +0100

V uplynulém měsíci se redakce Déčka zúčastnila ostravské Výstavy školních časopisů. Celý měsíc měli návštěvníci Střediska volného času v Moravské Ostravě možnost anonymně hlasovat o svých nejoblíbenějších vystavených školních novinách.

Vítězem, jak už napovídá titulek, se stalo naše Déčko! Náš nynější podtitul zní: vítězný školní časopis v anketním hlasování veřejnosti. Moc nás takové uznání těší. Slibujeme, že se budeme snažit si takové krásné místo udržet. Zasloužili se o to:

Eva Bělohlavá - vedoucí redakce, Tereza Sládková - články,grafická úprava, foto, Alexandra Bajnarová - články, Daniel Kolman - komiks, Kateřina Zajícová - články a komiks, Libor Kříž - foto.

A všichni Déčko, DTA Ostravsko

Piš 10 minut, co tě napadne.

Thu, 07 Oct 2010 16:14:00 +0200

Jedna z lekcí tvůrčí-ho psaní začíná: Piš 10 minut, co tě napadne. A tak jsme to také zkusili…

Co se mi v prvních 10 minutách honí hlavou

Už se těším, ,jak přijdu domů, tak budeme oslavovat moje dnešní narozeniny. Doufám, ,že dostanu krásné dárky….. Těším se, jak mě zase bráška obejme a řekne mi, že mě má rád….  No prostě, těším se, jak přijdu domů,budu oslavovat narozeniny - no prostě než bych to vyjmenovala, tak by to trvalo asi tak ROK…Ale to, co se mi nejvíce honí hlavou je, co dostanu k narozeninám jako DÁREK…………….

T.S.V

Mně se zrovna honí hlavou, co teď děla můj pes. Dále se mi honí hlavo,u jaký jsme měli úkol. Jestli stihnu napsat tento článek. V kolik půjdu spát a co se mi bude zdát, a jestli to bude hezký sen nebo škaredý - popravdě bych radši chtěla ten dobrý.Co si dám doma k jídlu.Co si přeji k Vánocům a co ještě musím koupit. A jestlipak se moji rodině budou dárky líbit. A také počítám, kolik ještě dní do Vánoc.

Tak ahoj

Hana Dvořáková

Mě se teď nehoní

hlavou nic.

Rozumíte, nic.

Kateřina Zajícová

Jsem v mediálním kroužku a co se mi právě honí hlavou? Myslím , že ten seriál je super nápad. Ráda bych něco zkusi-la.(herečka,režisérka) Co asi večer budu dělat? Mám nějaké úkoly? Jsem zvědavá, jak dopadne zítřejší zápas vybíjené? Strašně se těším na prázdniny. Anička je v hudebce nebo doma? Nacvičuje na koncert? Doma budu asi taky cvičit na koncert a přemýšlet nad oblečením pro anděla. Potřebuji inspiraci.Vůbec nic mě nenapadá.

ŠáŠu

Přemýšlím o:
Novém filmu,
Vánočních prázdninách,
O všem možném,
Kolik je hodin,
Co budu dělat doma,
O škole,
O úkolu,
Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa-aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa-attttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttaaaaaa-aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa-aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa-akkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkk dddddddddddddddddddddddddddddddd-dááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááállllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllleeeeeeeeee-eeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee-eee,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

!!!!!!!!!

A o tom co jsem teď udělala, promiňte
AAAAAAAHHHHHHHOOOOOOOJJJJJJJJJ-JJJJJJ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Dílna----

Thu, 07 Oct 2010 16:10:12 +0200

......od slova dělati, tedy i básniti a psáti.

Šikulové

Thu, 07 Oct 2010 16:08:53 +0200

Jedna z prvních fotoreportáží CDK byla ze dne otevřených dveří v Divadle loutek Ostrava. Opravdu jsme si to užili. Získali jsme i podpisy herců DLO a televizních Šikulů Jany Zajacové a Ivo Martáka.

Byli jsme přitom

Thu, 07 Oct 2010 16:08:08 +0200

Byli jsme přitom

Družstvo DDM Vratimov ve složení Klára Pastorková, Anna Svrčinová, Magda Klímová a Tomáš Vavrečka se v minulých dnech zúčastnilo Mistrovství České republiky v deskových hrách a skládání puzzle, které se konalo v Domě dětí a mládeže Praha 2. Náš tým si totiž vydobyl druhým místem v krajském moravskoslez-ském kole, které se konalo ve Frýdku Místku, postup do kola celostátního.
Mediální doprovod našim reprezentantům tvořily redak-torky Déčka Johana Supíková a Kristýna Kaizrová z Centra dětské komunikace Vratimov, které se snažily spolu s kameramanem Petrem Macurou po celou dobu turnaje natáčet, fotit a psát o této mimořádné události.
S nesmírnou radostí můžeme čtenářům Vratimovského zpravodaje a všem příznivcům Domu dětí a mládeže sdělit, že náš tým byl v rámci celé České republiky ve skládání puzzle čtvrtý!!! A to se naše převážně holčičí parta ze zájmového útvaru New´s baráčníků podobné akce účastnila poprvé.
Dodatečně všem členům blahopřejeme!

První akce Dětské televize Vratimov

Thu, 07 Oct 2010 16:07:31 +0200

První akce Dětské televize Vratimov

V pátek 20. listopadu se ve vratimovské knihovně uskutečnila neobvyklá akce: křest publikace, kterou napsalo 25 žáků ze základní školy na Masarykově náměstí.
Do knihovny si děti i dospělí většinou chodí knížky hlavně půjčo-vat, ale tentokrát to ve Vratimově bylo úplně jinak. Návštěvníci mohli mimo-řádně vidět paní ředitelku Hanu Pščolkovou v roli moderátorky a zároveň kmotry publikace Z pověstí Slezské brány, kterou vydala místní knihovna v rámci projektu "Hledáme své kořeny". A musíme dodat: publikace, kterou namalovaly a napsaly děti pod vedením paní učitelky Pavly Kožušníkové. Komiksy i textová část byly také v knihov-ně vystaveny v originální podobě a žáci osmé třídy vratimovské základní školy, jako správní autoři, hned na místě - po přípitku - uspořádali autogra-miádu. Mezi žadateli o podpis byla také ředitelka základní školy Alice Čavojská, paní zástupkyně Jana Kudláčková a pan místostarosta Ivo Kičmer. Poprvé se veřejně také představila vratimovská dětská televize - reportérský tým ve složení Tomáš Vavrečka, Adéla Francírková a Tereza Sládková natá-čel nejen průběh celé akce, ale také rozhovory s hosty a ostýchavými autory. Z jejich komentáře natáčení vybíráme větičku, kterou pronesli na závěr se zřetelnou úlevou: "Byl to mazec!"
Byli jsme přitom
Družstvo DDM Vratimov ve složení Klára Pastorková, Anna Svrčinová, Magda Klímová a Tomáš Vavrečka se v minulých dnech zúčastnilo Mistrovství České republiky v deskových hrách a skládání puzzle, které se konalo v Domě dětí a mládeže Praha 2. Náš tým si totiž vydobyl druhým místem v krajském moravskoslez-ském kole, které se konalo ve Frýdku Místku, postup do kola celostátního.
Mediální doprovod našim reprezentantům tvořily redak-torky Déčka Johana Supíková a Kristýna Kaizrová z Centra dětské komunikace Vratimov, které se snažily spolu s kameramanem Petrem Macurou po celou dobu turnaje natáčet, fotit a psát o této mimořádné události.

Ahoj Ježíšku

Thu, 07 Oct 2010 16:06:19 +0200

Náhodou jsme potkali Ježíška v Tescu. Tak jsme ho oslovili a zeptali jsme se, jestli s ním můžeme udělat rozhovor. S úsměvem na tváři nám odpově-děl:"Ale jistě!"A tady už je slíbený rozhovor:

Ahoj Ježíšku. Jak se máš?

Ahojky. Mám se dobře, teda zatím. Dokud není prosinec.

Proč?
Protože v prosinci musím v supermarketech shánět dárky pro děti.

Aha. Je to náročné?
Samozřejmě!!!

Musím do Elektra - některé děti chtějí MP3,
Hračkářství - někteří chtějí plyšáky,
Papírnictví - někteří touží po omalovánkách,
a do spousty dalších obchodů pro počítačové hry,snowboardy,kola,koťata…

Kdo dává dárky tobě?
No přece můj nadřízený- Santa Claus

Kolik máš měsíční plat?
To podle Santovy nálady: špatná- 800 Euro, dobrá- tak těch 1000Euro. Nic moc no.

Musel jsi studovat střední nebo vysokou školu?
Samozřejmě!!! Mám střední i vysokou.

Je to náročná práce?
No, máš to jako olympiádu:

Hod koulí - hod dárků pod stromek
Maratón - než oběhnu celé Česko
Vítězům hrají na závěr hymnu - já hraji se zvonky. Tak ahoj.

Ahoj!!!

Rozmlouvala Johana Supíková

ROZHOVOR S JEŽÍŠKEM

Thu, 07 Oct 2010 16:04:43 +0200

ROZHOVOR S JEŽÍŠKEM

Ahoj Ježíšku, jak se máš?
Ahoj, mám se skvěle, vždyť za chvíli začnou Vánoce.

A co rád děláš, když je léto?
Dívám se, které děti jsou hodné a které ne - a někdy se také opaluji.

A kolik máš let?
Strašně moc že to nedokážu ani spočítat.

A je Mikuláš tvůj kamarád?
Ano velký, občas se ke mně staví na kávu.

A kde na dárky bereš peníze?
No v nebi je jich moc.

A jsi někdy nemocný?
Skoro nikdy, a když jo, tak mi stačí si uvařit bylinkový čaj.

A umíš létat?
Ano, ale někdy nabourám do stromu.

Byly všechny děti hodné?
No jak které, ale myslím si, že si dárky všechny zaslouží.

Tak to bude asi vše, tak ahoj a veselé Vánoce.
Ahoj a ať máte pod stromečkem plno dárků!

Rozmlouvala Hanka Dvořáková